Noc na FHS – povídka na pokračování, díl III. – hlasujte o dalším dění!

Fakulta humanitních studií je oprávněně označována za zvláštní. Hlavním důvodem tohoto označení ale není výjimečná forma liberální výuky, ani nevyhraněná všeobecnost bakalářského studia, ale především studenti. Ti, kterým jiní neřeknou jinak než „fhsáci“. A jedna z předních vlastností takového „fhsáka“ se právě probudila i ve vystrašeném studentovi krčícím se na podlaze auly. Petr byl zvědavý.

Co to mohlo být? Nastražil uši, ale všude vládlo hrobové ticho. Jenom slabé světlo prosvítalo rozbitými dveřmi a člověk v případě ohrožení podvědomě vyhledává právě osvětlená místa. Zvedl se a zamířil ke dveřím. Zastavil se kousek od nich a prohlížel si je. Dveře nevletěly do auly pouze proto, že se otevíraly na druhou stranu. Ať už udeřilo do dveří cokoliv, nebylo to nic ostrého. Ve dveřích nebyl žádný zářez. Úder dopadl někam na střed dveří, které se zlomily a desky se prohnuly dovnitř.

Jenom nahlédnu na chodbu, ujišťoval sám sebe Petr. Šmejdil okem dírou ve dveřích, ale nikde nic, pouze v šatně svítilo nějaké slabé světlo. Vše vypadalo, jako by se před chvílí nic nestalo. Možná bych se mohl dostat ven. Sáhl na kliku a okamžitě toho litoval, protože se ozvalo prasknutí a levá deska dveří se zhroutila do auly. Student mimoděk stáhl hlavu mezi ramena a přivřel oči. Kruci!

Když se ozvěna utišila, nastalo opět ticho. Teď rychle a hlavně potichu! Petr vyšel na chodbu a rozhlédl se. Vpravo směrem k vrátnici, uviděl rozházenou řadu židlí u zdi, a nad nimi…. Teprve z chodby byla vidět velikost prohlubně ve zdi.

Ať to udělal kdokoliv, je už pryč. A já bych měl být taky pryč! Opatrně vykročil podél zdi směrem k východu. Sunul jednu nohu před druhou, jemně našlapoval a vyhýbal se rozházeným židlím. Instinkt mu napovídal, že by měl utíkat, ale student to ignoroval. Když byl zhruba uprostřed mezi dvěma vstupy do auly, ucítil pod nohou zvláštní nepravidelnost. Podíval se pod sebe, ale v šeru toho moc neviděl. Světlo z šatny svítilo dostatečně na to, aby bylo vidět, ale nestačilo k osvětlení celé chodby. Petr se nahnul, aby si lépe prohlédl na co to šlápl. Byla to rýha.

Rýha v podlaze? Tu muselo způsobit to samé, co udělalo díru ve dveřích a ve zdi. Táhla se od zdi někam směrem do chodby a… počkat! Není tady pouze jedna rýha, ale rovnou tři! A vedou někam nalevo od něj, směrem k šatnám. Jako potvrzení jeho objevu se po jeho levé ruce ozvalo vrznutí. Mladík otočil hlavu za zvukem, aby se podíval, co jej způsobilo.

Dřevěná socha, která zdobí chodbu přímo naproti dveřím do auly, a která dávala mezi studenty vzniknout šíleným úvahám o jejím smyslu, se pohnula. Tři ze čtyř sloupů, které spojovaly horní kolo se základnou se, vytočily do všech stran a za skuhravého skřípění zvedly čtvrtý sloup, který tak utvořil jakési tělo společně s hlavou v podobě dřevěného kruhu. Pavoukovité monstrum ve své hrůzné velikosti strnulo a jen tak lehce kývalo svou hlavou na dlouhém dřevěném krku.

 Loading ...