Chceš-li dobré kafe píti, do Celetné musíš jíti!

Při hledání toho „dobrýho kafe“ jsem se ztratila. Dvakrát. Oběhla jsem Staromák a nakonec jsem se vrátila zpátky do budovy Filozofické fakulty naší univerzity, abych po poradě se sympatickým mladíkem, bezradně postávajícím u hlavních vrat, konečně sestoupila do sklepů, kde se nacházel cíl mého putování. Má jméno K4 a je to nový klub jen pro vás, milí studenti. A právě teď vás zvu na jeho malou ochutnávku.

Nedávná minulost…
Příběh studentského klubu K4 začíná konkurzem Studentské unie Univerzity Karlovy, týkajícího se využití unikátních prostor gotických sklepů FF v Celetné. Výběrové řízení vyhrávají Vašek Janoščík a Jirka Flam se svým plánem založit ve sklepích kavárnu a zároveň kulturní zařízení, které by bylo primárně určeno studentům univerzity.

Současnost
Kavárna je v pražském prostředí něco jedinečného, je totiž určena především studentům a jejich vlastní kultuře. Původně se měla jmenovat „Knihovna“ nebo „Orfeus“, nakonec je však zvolen název „K4″, symbolizující:“Klub, Kontakt, Kávu a Kulturu“.

Kdo tam pracuje?
V klubu je obsluha i vedení v rukou Univerzity Karlovy. Zakladateli K4 jsou Jirka Flam a Vašek Jánošík. A ačkoli jsou tihle kluci dost zaneprázdnění (Jirka je studentem PF a filozofie na FF a HTF, Vašek studuje historii a filozofii a stejně jako Jirka práva), zvládají vedení klubu i další aktivity. Obsluhu zajišťují moc milé studentky univerzity. To, že se jedná pouze o dívky, vyvolává sice jisté podezření, Jirka s Vaškem ovšem tvrdí, že je to shoda náhod a další kluky do týmu by jen uvítali. Abyste se o klubu a jeho zakladatelích mohli dozvědět ještě více, přečtěte si rozhovor, který se odehrál týden po oficiálním otevření klubu.

S jakým záměrem jste do založení klubu šli?
J: Na začátku jsme chtěli založit jen maličkou klubovnu, pak se ale objevilo výběrové řízení na tenhle prostor a původní projekt jsme tedy jen přifoukli, idea však zůstala stejná. Prostor pro to, aby si zde studenti mohli dělat své vlastní věci, hrát divadlo, literární věci.
V: Byl to dlouhodobý proces. S Jirkou se známe od roku 2004 a velmi záhy po našem seznámení jsme začali spřádat plány ohledně kavárny nebo klubu. Chtěli jsme najít něco, co by odpovídalo našim potřebám, něco, kde uplatníme práva. Něco, co by se stalo studentským prostorem. To vše se po letech projevilo tady.

Co je pro vás v případě kavárny prioritou?
V: V první řadě nám jde o kulturu „studentskou“. Jednoduše se dá říci, že chceme, aby prostor žil vlastním životem budovaným zájmem studentů. Hlavní důraz klademe na dobrou kávu a kvalitní personál. Snažím se personál školit tak, aby tu dobrou kávu uměl připravit každý z nich a aby si našel ke kávě vztah. Se zaměstnanci se snažíme mluvit, věřit jim a udržovat s nimi přátelský vztah. Připomínám ale, že nám nejde o zisk, ale o poskytnutí prostoru studentské kultuře, samozřejmě za předpokladu, že projekt bude ekonomicky udržitelný. Podle nás právě to v Praze chybí.
Je těžké najít místo, kde se dají organizovat diskuse, konference či představení.

Hodně mluvíte o kultuře. Co konkrétního se tu bude dít?
J: Plánujeme výstavy, navazujeme kontakt s divadly (bude zde působit i DAMU), na počátku prosince se v K4 bude odehrávat filmový festival.
V: Konkrétně je to například vernisáž výstavy studentů Erasmus 14.11., Noise festival 16. 12. nebo pravidelné páteční audiovizuální večery.

Dočkají se někdy studenti v klubu i teplé kuchyně?

V: To závisí na univerzitě, která má sama s tímto prostorem své plány a my jí v současnosti jen můžeme vyjít vstříc a provozovat klub podle jejích představ. Otázka kolaudace objektu na teplou kuchyni je mimo naše kompetence a rozhodně je to otázka dlouhodobého horizontu. V rámci našeho provozu se snažíme rozšiřovat sortiment studené kuchyně tak, aby to vyhovovalo základním stravovacím potřebám studentů. To znamená, že už máme třeba tousty a nabídku budeme stále rozšiřovat.

Co se stane, když vám to nepůjde a nebude chodit dost lidí?
J: Pár měsíců bych to tady utáhl, ale nechci skončit jako žebrák. Vzal jsem své peníze a dal jsem je sem do klubu, jen samotné založení vyžadovalo spoustu financí. Věřím tomu, že pár lidí vždycky přijde. O penězích to pro nás až tak není, což jde ostatně vidět i na hodně „studentských cenách“. Ale kdybych se tady už třetí měsíc honil a nic bych z toho neměl, tak bych si asi jako každý řekl, že je to neúspěch. Největší prohrou by ale pro mě bylo to, kdyby se z toho stala klasická pivnice a nic by se tu nedělo. Pro mě je důležitá hlavně zdejší kultura.

Kdo sem vlastně chodí, zavítá sem taky někdo jiný než studenti?
J: Dospělí lidi sem skoro nechodí, kromě zaměstnanců rektorátu. Neděláme žádný vnější marketing, což ke studentskému klubu tak nějak patří. Tenhle klub není pro turisty z ulice, ale především pro studenty. Ti mají jistotu, že když sem přijdou, potkají zde své spolužáky a kolegy. Kdyby si sem našli cestu turisti, zavedeme dvojí ceny, jedny pro studenty na Isic, druhé pro ostatní hosty.

Kromě vedení klubu jste taky studenty několika škol a oborů na Karlově univerzitě, Jirka zároveň působí jako člen akademického senátu a místopředseda senátu HTF. Jak je možné, dělat tohle všechno najednou a s úspěchem? Na „běžného studenta“ působíte dost geniálním dojmem.

J: Já mám schopnost bilokace, kterou kromě mě disponují všichni senátoři za teologickou fakultu (a kromě nich a mě taky hodně svatých). Zas tak geniální ale nejsem, teď mi táhne na pětadvacítku a je to horší a horší.

Vašku, ty máš tuhle schopnost taky?
V: Ne, bilokace jsou schopni jen senátoři za teologické fakulty.

Máš teda nějaké vysvětlení pro svoji činorodost?
V: Já jsem byl takhle vnímán okolím odjakživa. Vždycky jsem se snažil být na sebe náročný, v čemž pokračuju dodnes, čímž mám na mysli i tuhle kavárnu.

Byli jste vždycky takoví ti chytří chlapci se samými jedničkami?
J: U mě to bylo dost proměnlivé. Ty samé jedničky se střídaly s horším obdobím, na druhém stupni ZŠ jsem šel celkem dost dolů, ale poté jsem to zase vytáhl.

V čem spočívá tvá „výjimečnost“?
J: Nemůžu popsat své mentální funkce, ale vím, že mám své uzavřené schopnosti, o kterých ale takhle nejde mluvit. Zní to teda strašně blbě, ale můj koníček je mysl. Možná se dá říct, že si ve volném čase „brousím mysl“ a uvažuju o vztahu konečna a nekonečna.

Poslední otázka: Nedostavuje se někdy nesnesitelná únava?
V: Snažím se jí netolerovat. Za tenhle týden jsem spal pár hodin, dneska jsem si dopřál 4 hodiny a to je můj současný průměr. Ale pochopitelně jsem normální člověk a to tempo udržet nelze. S klubem se to vyvíjí slibně, a tak počítám, že se opět budu více věnovat studiu a dalším záležitostem.

Nezbývá tedy, než klubu popřát šťastné zítřky, to dobrý kafe a plno „kulturychtivých“ hostů.