Polovina panelu bude věnována tématu architektonického pohledu na výstavbu Univerzity Karlovy architektkou Marií Pětovou a architektem Ondřejem Synkem.

Druhá polovina představí vizuální analýzu města v příspěvcích  doktora Václava Hájka o fetišizaci města a studentky Andrey Průchové k fasádám domů.

Plakát – Vizuál DOX na univerzitě (pdf)

Aktuální info na Facebooku.

Cunema jakožto právě vznikající platforma na podporu filmofilie si pro Vás připravila filmový večer na téma porno a umění, jehož záměrem nebude ukázat jen pár žhavých snímků.

Bude se promítat český dokumentární film s názvem JAK SE DĚLÁ PORNO a porn chic snímky z minulého století.

Pozvání na debatu přijala Ivanna Benešová (režisérka) i Ladislav – Zikmund Lender (šéf-editor časopisu Obrazar, kurátor, gay – aktivista a bývalý představitel spolku Charlie).

Projekce a následná diskuze se uskuteční ve čtvrtek 19. května od 20 hodin v přátelských prostorách Klubovny (ul. Generála Píky, Praha 6, metro A Dejvická)  (http://klubovna.povalec.cz/kontakt.php).

Více info: http://www.facebook.com/event.php?eid=143939175677127#!/event.php?eid=213352652017338

Katarina Chalupková za Cunemu

V 18.30 na viděnou na Hůrce v budově B!

18.4. v 18:30: VENDULA KALUSOVÁ: „Kam s nimi…?“ Sociální a ekonomické dopady
současného vězeňského systému v ČR. Kdo na něm vydělává a koho ničí?
FHS, Praha, Husníkova 2075, popis cesty níže

Vendula Kalusová je farářkou Českobratrské církve evangelické a působí
jako kaplanka ve věznici Příbram. Ve svém příspěvku by ráda
představila svou zkušenost z příbramské věznice a v případě zájmu je
otevřena spolupráci na bakalářské či magisterské práci, která by na
toto či příbuzné téma mohla vzniknout.

Všechny přednášky v rámci Modrých pondělků začínají na Hůrce (budova B) v 18,30.

Pokud nevíte, kudy na Hůrku, návod cesty je zde: http://fhs.cuni.cz/FHS-173.html

nebo zde:
FHS UK, Husníkova 2075, Praha 13 – Stodůlky. Jeďte metrem B směr
Zličín, vystupte na Hůrce. Jediným východem vyjděte po schodech na
povrch a projděte prosklenými dveřmi vlevo. Před sebou spatříte
prostranství ohraničené hradbou paneláků. Asi 100 metrů před Vámi je
skrz panelák průchod s nápisem Čalounictví. Projděte průchodem a
uvidíte bývalé dětské jesle – dnes FHS UK.

rádi bychom vás jménem nově vzniklé iniciativy s názvem Cunema, kterou založili studenti Univerzity Karlovy v Praze, pozvali ve čtvrtek 14. dubna od 19 hodin do Zulu baru na film Tokijská sonáta.

Film Tokijská sonáta natočil režisér Kijoši Kurosawa, který je jedním z mladých japonských režisérů, kteří postupně ovládli zahraniční filmové festivaly přelomu tisíciletí a jejichž filmy byly v návalu kritické euforie označovány za „novou vlnu“ japonské kinematografie. Kurosawa sám o svých filmech říká, že na jejich počátku stojí určitý žánr, který se během tvůrčího procesu vyvíjí a transformuje. Výsledkem jsou osobitá a žánry přesahující díla, odrážející neustále se vyvíjející osobnost jejich autora. Proto v jeho tvorbě najdeme jak temné thrillery a horory, které ho celosvětově proslavily, tak i komedie a optimistické filmy.

Mimo neopakovatelného filmového zážitku se můžete těšit na představení tradičních bojových umění, hru na japonskou flétnu šakuhači, ochutnávku sushi, nebo oblíbených nápojů, jako je rýžové víno, či saké.

Odkazy: http://www.csfd.cz/film/242542-tokijska-sonata/
http://www.zulubar.cz/
http://www.youtube.com/watch?v=gI9AoCOej38&feature=related

Tomáš Princ

Kromě prohlížení fotek si můžete vyslechnout i romské písně nebo ochutnat něco z romské kuchyně.

Na viděnou tam!

Mgr. Lenka Hanovská je doktorandkou na Fakultě humanitních studií a ve svém příspěvku by publiku ráda představila problematiku, které se v rámci svého studia dlouhodobě věnuje. Text Víra a vědění je možné najít zde: http://www.reflexe.cz/vira-a-vedeni-cili-reflexivni-filosofie-subjektivity/

11.4. MATTHIAS RIEDL: Anticipations of the Future in Religion, Politics, and Art.

PhD. Matthias Riedl působí na Středoevropské univerzitě v Budapešti a máme radost, že přijal naše pozvání na seminář. Přednáška proběhne v anglickém jazyce a celý večer bude moderovat profesor Jan Sokol. Následnou diskusi lze vést jak anglicky, tak německy i česky. Druhý den po přednášce proběhne ještě seminář k tomuto tématu. Materiály k přednášce zasílám v příloze tohoto mailu. Rovněž přikládám kompletní anotaci přednášky a CV Matthiase Riedla.

18.4. VENDULA KALUSOVÁ: „Kam s nimi…?“ Sociální a ekonomické dopady současného vězeňského systému v ČR.  Kdo na něm vydělává a koho ničí?

Vendula Kalusová je farářkou Českobratrské církve evangelické a působí jako kaplanka ve věznici Příbram. Ve svém příspěvku by ráda představila svou zkušenost z příbramské věznice a v případě zájmu je otevřena spolupráci na bakalářské či magisterské práci, která by na toto či příbuzné téma mohla vzniknout. Přednáška byla domluvena ve spolupráci Mgr. Olgou Richterovou, doktorandkou na FF UK.

Všechny přednášky začínají na Hůrce (budova B) v 18,30.

Pokud nevíte, kudy na Hůrku, návod cesty je zde: http://fhs.cuni.cz/FHS-173.html

Po úvodním vystoupení pěveckého sboru Cantuta se na pódiu začali střídat řečníci, opět z řad skautů, ale nechyběl ani jeden ze spolupracovníků. Témata a příběhy se lišily, nicméně jedno měly společné – ve všech mi před očima ožíval pan docent Břicháček tak, jak si ho pamatuji ze Semináře psychologie zdraví. Mohutný, sečtělý, avšak skromný, a hlavně s šibalským úsměvem, kterým doprovázel své trefné poznámky. Asi máme všichni tendenci si ho poněkud sobecky spojovat pouze s jeho působením na naší fakultě, ale díky tomuto večeru jsem si uvědomila, že jeho profesionální a hlavně lidský záběr byl daleko širší.
Přestávce předcházelo další vystoupení sboru, ale na druhou půlku jsme se již nezdržely. Alespoň jsme si tedy odnesly knihu vzpomínek vydanou právě k této příležitosti: Václav Břicháček (1930-2010) – vzpomínky, setkání, stopy. Při jejím čtení jsem si uvědomila pravý význam spojení „něco po sobě zanechat“. Nejsou to tučná bankovní konta ani oslavné desky na chodnících slávy…je to otisk sebe v duších ostatních. A když jsem tak sledovala drobné úsměvy ve tvářích publika, věděla jsem, že panu docentovi se to podařilo.

Karolína Dohnalová

autorka je studentkou FHS

(změna programu vyhrazena)

2.3.2011 Nebe nad Berlínem

Himmel über Berlin, Der

Fantasy / Drama / Romantický

Západní Německo / Francie, 1987, 127 min

Režie: Wim Wenders

Jeden z nejpůsobivějších filmů světové kinematografie 80-tých let. Režisér Wim Wenders zasadil děj tohoto svého nejznámějšího a nejúspěšnějšího díla do tehdy ještě zdí rozděleného Berlína. Město, jehož oddělené časti spojovalo pod zemí metro a nad ní nebe. Osou jeho originálního filmového eseje je příběh dvou novodobých andělů. Damiela, který se vzdá věčnosti kvůli cirkusačce Marion a stává se člověkem. Wendersovi a Handkeho andělé však neodpovídají našim zažitým představám mimo jiné také proto,  že jejich oblíbené místo není kostel, ale berlínská knihovna, kde se koncentrují lidstvem vytvořené duchovní hodnoty.

O šest let později se Wenders k filmu vrátil ve volném pokračování Tak daleko, tak blízko! a v USA vzniknul až příliš hollywoodsky remake Město andělů s Nicolasem Cagem. (oficiální text distributora)

16.3.2011 Mary a Max

Mary and Max

Animovaný / Komedie / Drama

Austrálie, 2009, 89 min

Režie: Adam Elliot

Dvě rozdílné povahy, dva rozdílné osudy a půlka světa spojuje tento animovaný příběh, který vypráví o přátelství dvou zcela odlišných lidí, kteří se znají jen prostřednictvím svých dopisů. Mary Daisy Dinkle, baculaté osmileté holčičky žijící na předměstí australského Melbourne a Maxe Horowitze, velmi obézního čtyřiačtyřicetiletého Žida žijícího v pulsujícím New Yorku, trpícího Aspergerovým syndromem. Film sleduje Maryino dospívání a Maxův přechod ze středního k pozdnímu věku a objevuje mezi nimi silné pouto, které překoná o hodně víc než obvyklé kamarádské vzestupy a pády. Mary a Max nás vedou cestou neobyčejného přátelství, které musí čelit autismu, taxidermii, psychiatrii, alkoholismu, obezitě, kleptománii, sexuálním rozdílům, důvěře, kopulujícím psům, náboženským rozdílům, agorafobii a mnoha dalším životním překvapením. Celovečerní animovaný film MARY A MAX byl poprvé uveden na filmovém festivalu Sundance v roce 2009. Tento film autora a režiséra Adama Elliota produkovala Melanie Coombs a postavičky namluvili Toni Collette (Mary), Philip Seymour Hoffman (Max), Barry Humphries (Vypravěč) a Eric Bana (Damien). (oficiální text distributora)

30.3.2011 Město bohů

Cidade de Deus

kční / Drama / Krimi / Thriller

Brazílie / Francie / USA, 2002, 130 min

Režie: Fernando Meirelles, Kátia, Lund

Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira, nejbolavější místo metropole karnevalů. Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád – od 60. do 80. let – proměňuje v dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své účty za bílého dne. Buscapé vidí umírat nevinné i ty, které obdivoval a miloval. Jedinou jistotu ve světě každodenního krvavého násilí pro něj začne představovat fotoaparát, kterým začíná dokumentovat městskou džungli kolem sebe. Začíná chápat, že přežít může jen útěkem do normálního světa – za hranice čtvrti, kterou má rád jako svůj domov, ale kterou nenávidí jako hrob nevinnosti, naděje a lásky.

Fernando Meirelles debutuje strhujícím dramatem inspirovaným skutečnými osudy. Vyprávění o dospívání ve stínu smrti připomíná formální brilancí filmy Quentina Tarantina či Martina Scorseseho. Syrovou autenticitu zvyšuje obsazení neherců a skutečných obyvatel slumu do řady hlavních rolí. Snímek si získal mezinárodní uznání včetně devíti ocenění na MFF v Havaně a ceny Vision Award na MFF v Torontu. Byl úspěšně uveden na řadě mezinárodních festivalů. Získal nominaci na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film roku a jeho režisér byl oceněn nominací na Evropskou filmovou cenu Felix. (oficiální text distributora)

13.4.2011 Main Street

Main street

Drama

USA, 2010, 92 min

Režie: John Doyle

Děj se odehrává v malém městečku v Severní Karolíně. Místním se moc nedaří, turistický ruch je nulový, o práci se tu člověk musí se sousedem skoro porvat. Všechno se ale může změnit. Do města totiž přichází tajemný cizinec a má plán, jak všechno napravit. Tenhle plán se ale ne každému líbí a než se může začít měnit město, musí si to vyříkat všichni jeho obyvatelé. Každý má totiž svoje tajemství.

27.4.2011 Rekonstrukce

Reconstruction

Drama / Romantický

Dánsko, 2003, 91 min

Režie: Christoffer Boe

Jak je řečeno v úvodu filmu: Celé je to film, celé je to konstrukce, ale přesto to bolí. Christoffer Boe, jeden z představitelů post-Trierovské generace hnutí Dogma, ve svém celovečerním debutu REKONSTRUKCE zcela převrací tradiční schéma love story. Používá komplikovaný způsob vyprávění, od první chvíle záměrně přiznává vykonstruovanost celého příběhu plného surreálných situací, z odstupu sleduje život svých postav: fotografa Alexe a krásné Aimee, kteří se náhodou potkávají v nočním labyrintu Kodaně. Snímek získal na festivalu v Cannes Zlatou kameru za nejlepší celovečerní debut a cenu Mladé poroty za nejlepší hraný film. (oficiální text distributora)

11.5.2011 Chaplin

Chaplin

Drama / Životopisný

Velká Británie / USA / Francie / Itálie, 1992, 143 min

Režie: Richard Attenborough

Ztvárnit osudy geniálního komika Charlieho Chaplina na filmovém plátně bylo pro slavného režiséra Richarda Attenborougha těžkým oříškem. 88 let života tuláka s buřinkou poskytlo nepřeberné množství materiálu, který by vystačil na dlouhý televizní seriál. Chudé dětství v londýnském East Endu, první úspěchy v kabaretu, rychlá kariéra v němém filmu, život filmové superhvězdy. Ale také problémy s manželkami, mladými dívkami a se zákonem, neslavný odchod z Ameriky, evropský exil a opětovný triumfální návrat do Hollywoodu. I to patří k Chaplinovi. Stejně jako sešmajdané boty, hůlka v ruce a nezbytná buřinka na hlavě krále komiků, dodnes rozesmávajícího milióny vděčných diváků. (oficiální text distributora)

17.5.2011 Prázdniny v Římě

Roman Holiday

Komedie / Drama / Romantický

USA, 1953, 118 min

Režie: William Wyler

Romantická komedie s A. Hepburn a G. Peckem v hlavních rolích. Prázdniny v Římě byly nominovány na 10 Oscarů a Audrey Hepburn získala Oscara za roli novodobé princezny, která se vzpřela svým panovnickým povinnostem a díky americkému novináři (G. Peck) poznala Řím jako obyčejná mladá dívka. (oficiální text distributora)

Text dodal FK FHS.

Těšíme se na vás každou druhou středu v Jinonicích v místnosti 1036

FK FHS UK

Představení Obligatorium, na nějž přispěla FHS UK částkou 10 000kč ze Studentského konta, je volnou adaptací shakespearovské předlohy. Autoři inscenace se rozhodli pro vrstevnatý koncept skloubením šachové hry se hrou divadelní. Šach jako fiktivní svět podléhající zákonitým pravidlům je obrazem společnosti. Figurky mají charaktery a funkční řád, tudíž lze množství šachových tahů-variací přirovnat k životním krokům. Děj se odehrává v současnosti a je situován do sterilního podnikatelského prostředí. Vyjadřuje hodnoty společnosti a zřetelně vykresluje hierarchii postav, jejichž primárním cílem je ochránit svou pozici i za cenu tragédie…
Toto představení je výsledkem mnohaměsíční práce Ateliéru 65°, jenž vzešel z řad studentů, kteří absolvovali dva semestry předmětu Teorie a praxe divadelní tvorby.
Doufáme, že po úspěšné premiéře Obligatoria se vrátíme i k naší předešlé hře Sen noci Velkojánské, kterou mohli někteří z vás vidět na konci minulého akademického roku a celkovým cílem je stabilní divadelní spolek, který bude pravidelně hrát, rozšiřovat repertoár a rekrutovat nové členy z řas studentů FHS, jak prostřednictvím právě předmětu TAPDT, tak i divadelních workshopů na Letní škole (na konci září byli takto přijati dva noví členové).
Premiéra se uskuteční 1.3. od 20:00 v prostoru Underground a repríza 3.3. od 19:00 tamtéž.
Těšíme se na Vás!

Ateliér 65° a Dan Pikalík

A je to tu zas… Každá minuta stojí hodiny předešlého úsilí – a to nejen u zkoušky. Kolik ECTS by asi dostalo předtančení na IV. Plese FHS? Za kolik by bylo shánění sponzorů, muzikantů, zvukařů, hostů, účastníků…? Samozřejmě, na toto vše jsou kredity krátké, entuziasmus studijní zde musí vystřídat entuziasmus studentský – touha přispět ruku k dílu něčeho neoddiskutovatelně dobrého, totiž k společnému zážitku večera tance, veselé hudby, nálady a příjemné společnosti.

I letos se našlo dostatek studijně-zaneprázdněných a přeci studentsky-nadšených, sešli jsme se párkrát u piva a začali si říkat Plesotým. Hlavní roli v tomto novém kulturním tělese na sebe vzal Marek Dočekal – prvňák, úplný nováček, který nám však již od začátku dal najevo, že se letos bude na co těšit! Totiž jak se zdá, co se pořádání hudebních a jiných kulturních akcí týče, je Marek spíše postgraduálem…

Tak se vesele scházíme, plánujeme a vedeme učené debaty. Do funkce ženského protipólu hlavního organizátora se postavila Katka Bujárková, zkušená plesoorganizátorka předešlého ročníku. Další funkce si rozebrali PlesoFHSmazáci, jakož i noví FHSbažanti. Měli jsme i problémy? Snad jediný: jak dostat FHSáka do hospody!? Skutečně – odtrhnout se od knihy, od rodinného kruhu naší jinonické Alma mater a vydat se do nelítostných koutů velkoměsta není snadné. Možná měli-li bychom vhodnou instituci i v Jinonicích, bylo by na schůzích veseleji.

A předtančení? Jsa jeho účastníkem, dlužno mi o něm aspoň pár slovy říci. Zpočátku jsme trénovali v klubu Dragon Dance poblíž Palackého náměstí, po Novém roce pak kousek dál na jih v klubu Diablo v Modřanech. Poněkud obtížné bylo zvolit správnou strukturu studijního zaměření jednotlivých tanečníků. Nakonec jsme požadovanou cifru 10 studentů rozdělili zlatým řezem – větší část obsadili studenti humanitních studií, menší, asi třetinovou část pak studenti jiných fakult UK, jakož i jiných pražských univerzit. Vedení tanečního stáda samozřejmě vyžadovalo FHSáka a ujal se jej tradičně Michal Grus. Za sebe mohu říci, že Michal v lese kutá otesánka – ale jde mu to znamenitě… Ostatně, 3. března se přijďte do Dejvic sami přesvědčit.

Více informací naleznete zde http://www.fhsples.ic.cz/

Za Plesotým

Petr Konůpka

Vyšlo druhé číslo internetového časopisu o kulturálních studiích Konstrukt

Internetový časopis o kulturálních studií Konstrukt, který vznikl na jaře 2010 na půdě
Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, nedávno vydal druhé číslo na téma
Geekové, nerdové a ti ostatní. Konstrukt se prostřednictvím tematických čísel zaměřených
na dílčí fenomény popkultury snaží doplnit kulturně-žurnalistickou infrastrukturu nejen
českého mediálního trhu. „Kulturální studia jsou každodenní perspektivou, jak se dívat na
kulturní fenomény kolem sebe. Můžete je studovat jako akademický obor, můžete s nimi trávit
volný čas, můžete je brát jako životní styl. Právě proto by se Konstrukt chtěl rozkročit mezi
odborná periodika typu Sociologický časopis a progresivní vizionářská popkulturní média
jako Živel nebo slovenská Vlna,“ charakterizuje časopis šéfredaktorka Michaela Hečková,
která stejně jako mnozí další redaktoři Konstruktu studuje Kulturální studia v Olomouci.

Druhé číslo časopisu tak nabízí čtenářům mimo jiné rozhovor se slovenským sociologem a
sociálním patologem Peterem Ondrejkovičem o subkulturách mládeže, studii o genderových
stereotypech v počítačových hrách či studii o piercingu a jeho kulturně proměnlivém
významu, analýzu postav nerdů a geeků v americké a britské televizní produkci nebo
rozhovor s Andreou Průchovou z katedry Elektronické kultury a sémiotiky z pražské Fakulty
humanitních studií. „Konstrukt má relativně pravidelnou strukturu. Součástí každého čísla tak
jsou recenze nových knih z oblasti kulturálních a mediálních studií nebo sociologie, tematický
komiks, rozhovory s odborníky v dané oblasti, pravidelná diskursivní analýza nebo case
study,“ dodává Hečková.

Časopis nedávno přesídlil na nový web www.konstruktmag.cz. V současné době stále hledá
nové redaktory či příležitostné přispěvatele. Tématem dalšího čísla, které by mělo vyjít
v prosinci letošního roku, je Konzum a spotřební kultura aneb Jste to, co spotřebujete. Číslo
tak naváže na úspěšnou mezinárodní interdisciplinární konferenci Consumer Culture, která se
v říjnu konala na olomoucké Filozofické fakultě.

Více informací najdete zde:

www.konstruktmag.cz
www.twitter.com/konstruktmag
www.facebook.com/konstruktmag
www.youtube.com/konstruktmag

Začneme však trochu netradičně. Po delší době jsme zase pozvali někoho mimo akademickou
sféru. První listopadové přednášky se tak zhostí Jan Vávra, bývalý šéfredaktor čtrnáctideníku
A2, který pohovoří o vztahu kultury a veřejného prostoru. Po něm bude následovat student
doktorského programu na FF UK Mgr. Matouš Jaluška, který si nachystal přednášku o
trubadúrství. Přesně v polovině měsíce přijde na řadu mediavelistka Lucie Doležalová, o
jejíž vystoupení jsme na našem semináři již dlouho stáli. Doktorka Doležalová pohovoří o
středověkém umění paměti a na přednášku dorazí přímo ze Švýcarska, kde v tomto semestru
působí. O týden později bude následovat přednáška studenta Historické sociologie na FHS
UK Bc. Jakuba Homolky, který se zamyslí nad jedním pohledem na moderní proměnu
vztahu všedního a svátečního. Listopadový program pak uzavře profesor Jaro Křivohlavý,
psycholog přednášející na FHS UK, který pohovoří na téma „Mít pro co žít“.

Všichni studenti a učitelé (nejen) Univerzity Karlovy jsou srdečně zváni.

Shrnutí programu semináře (listopad 2010):

1.11. JAN VÁVRA
téma: Kultura ve veřejném prostoru

8.11. MATOUŠ JALUŠKA
téma: Tradice radosti a zelená pravda.
(Možnosti interpretace trubadurské poesie)

15.11. LUCIE DOLEŽALOVÁ
téma: Nahý muž: návod k použití.
(Umění paměti v pozdním středověku)

22.11. JAKUB HOMOLKA
téma: Z nudy volným pádem do orgie.
(Moderní proměna kategorií všední-sváteční u J. Patočky a E. Rosenstocka-Huessyho)

29.11. JARO KŘIVOHLAVÝ
téma: Mít pro co žít.

Všechny přednášky jako vždy proběhnou v pondělí na Hůrce (budova B) od 18,00.

Pokud nevíte, kudy na Hůrku, popis cesty je zde:

http://fhs.cuni.cz/FHS-173.html

Nestihli jste výstavu „Digitálně“ vedoucího kreativního modulu Aleše Svobody? Máte jedinečnou příležitost si prohlédnout alespoň některá díla z výstavy.

Aleš Svoboda na sklonku května vystavoval svá grafická díla v jednom ze sálů Akademie věd ČR na Národní třídě. Díla do tohoto výstavního souboru vybíral Svoboda podle jediného měřítka­-všechna jsou pořízena různými digitálními technikami.

Svoboda připravuje samostatné výstavy vždy po dvou letech. Naposledy vystavoval v roce 2008, a to v Galerii Vyšehrad. Ještě letos by se mohl vedoucí kreativního modulu účastnit Kladenského salonu (září a říjen) a/nebo výstavy Věda a umění v Národní technické knihovně v Praze v Dejvicích (podzim). O tom, zda se tak skutečně stane, vás budeme informovat.

V sále jste si mohli prohlédnout čtyři výstavní cykly.

Barevné struktury, Proces PSD (2000/2010) jsou různobarevné obrazce vytvořené v programu Photoshop a vytisknuté lambda tiskem na fotopapír. Jak Svoboda uvádí v posteru informujícím o jednotlivých dílech, přitahovala ho možnost „založit autonomní komplexy tvarů, které by vznikaly pomocí opětovného uplatňování standardních filtrů na barevné pole, vytvořené zcela náhodným výběrem pixelů omezené barevné škály.“ Svoboda tak vytvořil algoritmus, podle kterého se řadily barevné obrazce.

Morfogenetické struktury vznikaly od roku 2004 zpracováváním algoritmů ve Photoshopu.

Struktury v procesu-náhodné a se symetrií (2008) navazují na Morfogenetické struktury. „Základem se stalo sestavení dvou algoritmů na základě programovacího jazyka Processing, které ustavičně generují kompozice z barevných geometrických tvarů (kruhů, elips, čtverců, obdélníků, trojúhelníků a linek).“

Struktura 193 je projekt dokončený na počátku 80. let a Svoboda se v něm nechal inspirovat starší prací svého učitele Zdeňka Sýkory. Svoboda se pokoušel sestavit výtvarný postup, který by adicí ze stále stejného množství zcela identických prvků vytvářel značné bohatství tvarových variant. Na realizaci projektu spolupracoval Pavel Raiman, který program navrhl a realizoval. Z celého množství výsledků bylo vybráno 30 struktur, které byly v roce 1985 vytištěny technikou sítotisku.

Vrstvená variabilní struktura (2004) „je výsledkem snahy dynamizovat-s využitím transparentních fólií a vyměnitelného pozadí-vzhled standardní grafické práce.“ Svoboda vytvořil dvě odlišné plošné struktury, z nichž každá byla vytisknuta v šesti barvách na pentaprint. Vznikly tak dvě sady barevných tisků na transparentním podkladu a šest různých druhů podkladu, jež umožňují kombinaci těchto struktur.

[View with PicLens]

Dovolujeme si vás srdečně a s velkým zpožděním pozvat na výstavu vedoucího kreativního modulu, Mgr. Aleše Svobody: Digitálně, která se koná v Akademii věd ČR. Výstava končí už v úterý!

Akademie věd České republiky
Středisko společných činností AV ČR, v. v. i.

Digitálně / Aleš Svoboda / In Digital Mood

18. května 2010 – 2. června 2010

Sál ICAVI Akademie věd ČR
Národní 3, Praha 1

Otevřeno: pracovní dny 10-18 hodin

http://www.alessvoboda.cz/25-page-aktualne